na Blog.cz

Příštího rána jme se celý ročník i s komisí sešli před branou školy. Nějakou chvíli jsme stáli v hloučcích a Když jsem se už začínala ptát co se bude dít, konečně promluvil Randy. Řekl nám, abychom si všichni vytáhli z měšce kartičku. Sledovala jsem, jak k měšci vždy někdo přikročil a vytáhl kartičku. Nikdy jsem nezahlédla co je na těch kartičkách. Pocítila jsem z části strach a z části nedočkavost. Přikročila jsem tedy k měšci, sáhla do něj a vytáhla kartičku identickou s těmi, jaké vytáhli ostatní. Jen jedno bylo jiné. Sice to nevím jistě, ale myslím, že na kartičkách ostatních bylo něco napsáno, jenže ta moje byla prázdná. Pevně jsem artičku sevřela v ruce a znova jsem se na ni podívala. Musela jsem se přehlédnout. Z jedné strany se rýsovala velká šestka. Když už měli všichni studenti svou kartičku,Dolores mávla hůlkou a na zemi se objevilo snad šedesát předmětů. Na každém předmětu byly natištěno nějaké číslo. Číslo šest viselo na starém otluceném černém hrnku. Domyslela jsem si, že to mají být přenášedla a později jsem se dověděla, že mám pravdu. Měli jsme se v pořadí daném čísli dotknou svého předětu a to nás přemístilo na určité místo(každého na jiné). Když jsem přišla na řadu, dotkla jsem se toho starého hrnku a vše kolem se změnilo. Najednou jsem stála v nějakém lese. Kolem nebyl žádný tvor.Bylo mi jasné, že jsem na míle daleko od bradavic. Jak se ale zorientovat? Vzpoměla jsem si na najády a řekla heslo,, Saguna". V tom okamžiku se vedle mě objevila dosti mladá najáda, která měla na sobě šaty z modrých květů. Byla to tedy svobodná najáda( ty z královského dvora nosily šaty z černých květů- pro obyčejné najády byly příliš cenné). Uctivě jsem se jí uklonila a ona mou úklonu opětovala(byl to jakýsi pozdrav najád). Měla tak příjemný nadpozemský hlas s jakým jsem se ještě nesetkala. Když promluvila jakoby i příroda ztichla a naslouchala té kráse.,,Kdo jsi a co žádáš?" Otázala se. ,,Jsem Elision Leane Raynoldsová, princezna Helunyatu. Žádám tě, aby jsi mi řekla kde to jsem." ,,Nacházíš se v Anglii v lese démonů. Ja už to jméno asi napovídá, není dobré se tu příliš mnoho zdržovat mimo svůj příbytek Proto tě zvu na návštěvu. Není nutné, aby tě démoni zabili" Přijala jsem tedy s jistou obavou pozvání a najáda mě odvedla do svého příbyku- stromu. Byl to poměrně mladý, asi dvacetiletý mahagon. Uvnitř to měla vše zařízené v tmavě modré a vínové. Byl to jeden z nejkrásnějších bytů v jakém jsem kdy byla ať už u lidí nebo u najád. Najáda mi pokynula ke dřevěnému křesla a já si sedla. Posadila se naproti mě a chvíli se ohlédala jako by někoho hledala či jako by měla strach. Když zjistila, že se na ni dívám, řekla:,,Omlouvám se, ale nikdo tě nesmí vidět. Démoni* by tě zabili. Vládnou už v tomto lese příliš dlouho..." Nasadila takový ten výmluvný úsměv. Poznala jsem že je trochu podvyživená a nepříliš šťastná. Tento les skutečně ovládali démoni. Muselo od ní být skutečně statečné že mě pozvala domů. Kdyby na to démoni přišli, vzali by jí její strom a ona by postupně uschla. nezemřela by, ale trpěla by navěky. Najednou mě něco napadlo a myšlenka ze mě vyletěla rychlostí blesku,,Kde je anděl?" Každý les měl svého anděla a pokud anděl odešel, les většinou ovládli démoni a zotročili najády. Ty jim pak musely sloužit.

Později mi najáda ukázala tajný vchod do uzavřené jeskyně a ujistila mě, že o ní démoni neví. Když odešla, vybalila jsem si par veci z batohu, které jsem si stihla rano zabalit. do jednoho kouta jeskyně jsem dala spacák. Uprostřed jeskyně byl náznak malého ohniště. Rozdělala jsem tedy kouzelný nezjistitelný oheň(normální by mohli démoni ucítit). Bylo mi jasné že ven budu moct jen v noci a s jen minimálním použitím kouzel. Pomalu mi začínalo být jasné, co je účelem této zkoušky. Prověřit si jestli bysme obstáli i bez kouzel a ještě k tomu se museli skrývat. Došlo mi že tohle komise ale nedomyslela. Tohle nebylo bezpečné. Při představě co právě dělá Nevil jsem se v duchu zasmála. Ale to jak se asi cítí a jaký má strach už moc směšné nebylo. Pomalu se už schylovalo k půlnoci a tak sem se rozhodle jít na lov, protože jsem už měla hlad a žízeň.

*-Démoni=zlí tvorové vládnoucí v lesech, kteří zotročí veškerý život na jejich území. Do lesů se dostanou pouze tehdy, když se v nich nenachází ani jedinný anděl(strážce lesa). Jsou známí hlavně tím, že se již dříve spolčili s Voldemortem.