10. kapitola- porada
Vydala jsem se tedy do lesa. Míjela jsem duby, buky javory, les začínal houstnout, ale voda nikde.Pak jsem uslyšela šum vody. Šla jsem stále za ním a dostala jsem se do nejhustší části lesa. Šum stále zesiloval. A pak jsem stála na okraji paloučku s vodopádem. Na palouku jsem nebyla sama. Stál tam houf lidí a nejrůznějších tvorů. Připadalo mi to jako korunovace.
Podobnou slavnost už jsem totiž zažila v Helunyatu. V lese tam totiž korunovali anděla.
Všichni na palouku se dívali stejným směrem. Protlačila jsem se dopředu, abych viděla, co se děje. Když jsem konečně viděla, vše začalo. Byla to porada. Mluvili postraunsky a já jsem mohla konečně zúročit všechny hodiny jazyků. Mluvila můza, nejchytřejší stvoření v lese. Mluvila o nadvládě démonů a o anděli. Ostatní většinou přikyvovali.Pak k můze přiběhla najáda a něco jí řekla. Byla to tatáž najáda, která mě pozvala na čaj. Můza se zatvářila zděšeně, vykrikla rozkaz, aby všichni zmizeli. Ale bylo pozdě. Všude kolem byli démoni. Zabíjeli ty na kraji a dostávali se do středu. Bojovala jsem. Omračovala jsem všechny démony kolem. Nakonec jsem omráčila i posledního démona a uprostřed lesa zbyla hrstka obyvatelů.
Byli to vyhnanci. Kdyby je našli, zabili by je. Rychle jsem naplnila nádoby vodou a nabídla jim alespoň prozatím azyl. Odvedla jsem je do jeskyně a vyčarovala jsem pro všechny lůžka. Každému jsem dala něco k jídlu a pití. Sedla jsem si k můze, která na palouku mluvila. Zeptala se mě, jak dlouho tu mohou zůstat a já jí popravdě řekla že moc dlouho ne. Mlčela a já jsem v duchu cítila, jak se mě ptá, co bude dál. Nevěděla kam půjdou, ani co s nimi bude dál.A já už vymýšlela kam je ukryju. Napadlo mě jen jediné vhodné místo....