11. kapitola-Přesun
A byl tu poslední den v lese. v noci jsme se měli vrátit do bradavic. Musela jsem je tam všechny dostat. Jinde pro ně není bezpečno. Ráno, ještě před svítáním, jsem se přemístila do prasinek. Nebylo tu bezpečno, protože se tu každou chvíli procházel mozkomor a vy jste nikdy nemohli vědět, jestli je na naší straně či nikoliv. S kápí přetaženou přes hlavu jsem zaklepala na malý domek přeplněný cukrovím. Dveře se otevřely témě v zápětí na malou škvírku. Ta se postupně zvětšovala, až se dalo projít dovnitř a bylo vidět postavu s kápí. Postava stáhla kápi a já mohla poznat Silvii, dceru majitele Medového ráje. Také jsem stáhla svou kápi.
"Ach, Elision. Viděsila jsi mě. Víš kolik je hodin?"
"Moc se omlouvám Silvie. Je to naléhavé. Potřebuji laskavost. Dnes večer se sem přemístí pár lidí nebo spíše tvorů. potřebuji, aby js je poslala tou tajnou chodbou do bradavic."
" Elision, ty mě děsíš. Teď bych se asi měla chovat podle toho letáku z ministerstva. Však víš, ty otázky.... Neboj, nebudu se tě ptát na tvou oblíbenou barvu. Udělám to, co jsi řekla. Koneckonců, dlužím ti to."
"Děkuji. Takže večer, přesně v 11,45 tu budou a v 11,46 je pošli. Už musím jít, bude svítat. Sbohem Silvie."
A odešla jsem. Silvii jsem nemohla vystát. Byla namyšlená, pyšná a panovačná.To vše muselo stranou. Věděla jsem, že mě může kdykoliv zradit, ale risknout jsem to musela. Kdyby se o tom smrtijedi dověděli, prodala by nás.
Nevěděl jsem v kolik se tu objeví přemísťovadlo a tak jsem je radši od šesti večer schovávala v tané jeskyni vedle té mé. Přemisťovadlo se oběvilo v devět večer. Dotkla jsem se ho a byla jsem zase před branou bradavic.a se mnou se ta oběvili všichni. Všimla jsem si, že Nevil má roku celou zakrvácenou a byl celý zelený. Stála jsem vedle něho když se sesul a kouzlem jsem ho zvedla odnesla na ošetřovnu. Celou tu dobu spal. Později jsem si všimla, že není sám, kdo je zraněný. Asi pět děvčat leželo na postelích vedle Nevila. Jedna mela ošklivou popáleninu na ruce a u ostatních jejich zranění nebylo vidět.
Musela jsem se vrátit do společenské místnosti. Cestou jsem se savila v kuchyni a poprosila pár skřítků o jídlo na každý večer. Dnešní jídlo jsem si vzala a šla. Myslím, že tehdy ještě nikdo nevěděl o tajné chodbě spojující celý hrad a tajná chodba měla i nekolik místností. Nepozorovaně jsem proklouzla do sklepení a odtud z prázdného skladu do tajné chodby. Vstoupila jsem do nejútulnější místnosti v chodbě. Bylo tam vše, co potřebovali. Vykouzlila jsem postele a deky a dala na stůl jídlo.
Vrátila jsem se do společenské místnosti s výmluvou na ospalost jsem se vytratila do pokoje. Všichni si dole ještě povídali a tak jsem měla pokoj pro sebe. Vykouzlila jsem dvojnici sebe sama a nařídila jí, aby spala. Použila jsem na sebe zastírací kouzlo a odešla. Nikdo z nich mě neviděl, protože jsem byla neviditelná. Dostala jsem se az k soše čarodejnice. a čekala. Za chvíli se hrb otevřel. Vyšli všichni z lesa. Odvedla jsem je do k nejbližšímu vchodu do chodby a poslala je dál samotné a vrátila jsem se do společenské místnosti