na Blog.cz

Byl tady poslední týden před vánocemi na hradě. Atmosféra zase nabrala obrátky. Všechna děvčata chodila v hloučcích a červenala se kdykoli je nějaký kluk oslovil, byť jebn s úplnou maličkostí. A kluky bylo zase nejčastěji vidět, jak si něco potichu šeptají. Toto nenadálé rozdělení školy podle pohlaví bylo způsobeno blížící se plesem. Ples k tisícímu založení školy byl dobrým důvodem pro rande i proto ukázat se v nádherných šatech. Každou chvíli se na dívčích záchodcích ozýval srdceryvný pláč, který tentokrát neměla na účtu Uršula.

Od začátku týdne jsem za sebou pořád někoho měla a už mě to opravdu přestávalo bavit. Nechtěla jsem na ten ples. Nikdy mě nebavilo být ve společnosti snobů, kteří si myslí, že jsou něco víc a že všemu rozumí.a plesy znám jen jako frašku, kde všichni dělají, že se nic neděje a přetvařují se.

Nejdřív mě pozval Draco. Odmítla jsem. Pak David, odmítla jsem. A pak ještě pár dalších a já znova všechny odmítala. Byla jsem rozhodnuta, že se raději půjdu proletět.

A tak tu byl poslední den na hradě. Od učení jme měli pokoj a tak jsem celý den strávila v lese. Přivolala jsem si Satyra, svého jednorožce a uháněli jsme spolu až za hranice lesa a ještě dál. Když jsme se vrátili, bylo pět hodin. Oběd jsem prošvihla a můj žaludek mi napovídal, že celou noc to bez jídla nevydržím. A večeře měla být až součástí plesu. Vydala jsem se do kuchyně, ale jindy ochotní skřítkové byli nervózní a vyhodili mě. Musela jsem na ten zpropadený ples. Oblékla jsem si šaty, které jsem tu měla pro případ nouze. Stále byly tak nádherné. Kdysi mi je daroval jeden přítel. Tmavě modré převázané světle modrou mašlí, dole nařasené...

Sestoupila jsem do sálu, kde už byl ples v plné rychlosti rozjetý. Snažila jsem se jít nepozorovaně, ale to mé šaty znemožňovaly. Otáčelo se za mnou množství hlav. Najedla jsem se a chystala jsem se odejít, když ke mě přistoupil nějaký kluk. Požádal mě o tanec. Když viděl, že už jsem na odchodu dodal, že odmítnout není slušné. Nevím proč, ale nějak se mi zalíbil a já jsem přijala. Tančit s ním byla nádhera. Měl černé kalhoty, bílou košili ležérně nahoře rozepnutou a vlasy delší blond rozcuchané. Tančil nádherně. S ním jsem měla pocit že netančím, ale že se vznáším. Ale i přesto. Musela jsem jít. Nechtěla jsem s ním být na plese, ale někde v soukromí. Chtěla jsem s ním jen mluvit a poznat ho. Měl zelené oči. Krásné Zelené oči.

Hudba dohrála, tanec skončil. Ale on ještě pořád držel mou ruku. Ale já se otočila a odešla jsem. Má ruka vyklouzla z té jeho. šla jsem a on mě sledoval. Neustále jsem za sebou slyšela jeho kroky. Dostala jsem se až na věž. Proměnila jsem se ve fénixe a letěla jsem.